O QR kódu

 

Trocha teorie QR kódu

 

Zkratka „QR“ pochází z anglického „quick response“ - česky by se to dalo říct „rychlá odpověď“.

 

Charakteristickým prvkem QR kódu jsou detekční vzory umístěné ve třech rozích sloužící k určení polohy a umožňují snímání v různých polohách natočení od 0 do 360°.

 

Podle množství zakódované informace je vygenerována jedna ze čtyřiceti odpovídajících velikostí symbolu, které se také nazývají verze. Čím vyšší je číslo verze (1 – 40), tím větší je počet modulů (černé a bílé čtverečky).

 

Moduly jsou nejmenší prvky výsledného symbolu, černý čtvereček odpovídá logické jedničce a bílý nule. Nejmenší verze 1 má 21 × 21 modulů, největší verze 40 (177 × 177 modulů). S každým vyšším číslem verze přibývají 4 další moduly v obou směrech.

 

Kolem symbolu musí být dodržena klidová zóna neboli prostor bez tisku, o velikosti 4 modulů na všech stranách.

 

Pro aplikace s malým množstvím dat můžeme zvolit Micro QR kód, který je ve velikostech 11 x 11 až 17 x 17 modulů a obsahuje jen jeden detekční vzor.

 

V každém QR kódu je daná informace uložena s určitou "redundancí" - nadbytečností. Slouží to k tomu, aby se kód dal správně přečíst i v případě jeho částečného poškození nebo nepřesného čtení. Při tvorbě se dá nastavit jedna ze 4 úrovní "odolnosti" proti chybám:

•    úroveň L – správně přečte i v případě až 7 % poškozené plochy
•    úroveň M – správně přečte i v případě až 15 % poškozené plochy
•    úroveň Q – správně přečte i v případě až 25 % poškozené plochy
•    úroveň H – správně přečte i v případě až 30 % poškozené plochy

 

(tento text je převzat z bakalářské práce, autor Petr Šošolík, Univerzita Tomáše Bati ve Zlíně)

 

Trocha historie QR kódu

Technologii QR kódu navrhla pro potřeby automobilového průmyslu v roce 1994 japonská společnost Denso, která ji zároveň uvolnila pro široké nasazení tím, .že nejsou vykonávána patentová práva, čímž se rozšířil i mimo průmyslové použití.

Díky tomu, že tento symbol vznikl v Japonsku, umožňuje QR kód pracovat také s japonskými znaky Kana a Kanji. Efektivně je zakóduje do 13 bitů, což umožňuje do QR kódu uložit o více než 20 % větší množství dat než lze u ostatních 2D symbolů.

Jako opravná funkce je implementována Reed-Solomonova metoda používaná také u CD nosičů. Úroveň opravy je označovaná písmenem L, M, Q nebo H a odpovídají 7, 15, 25 nebo 30 % obsahu opravných dat v symbolu, která při částečném poškození symbolu umožní jeho správné dekódování.

V roce 2005 byl původní návrh kódu doplněn o další vlastnosti a vylepšení a standardizován podle normy ISO/IEC 18004.